Kope!

Toníček kope čím dál tím víc, už je to běžně cítit rukou přiloženou na břicho.

Jednou se takhle vrátil tatínek večer z hospody, já jsem už spala a probudilo mě, jak mě něco šťouchá do břicha.

No a pánové se bavili tím, že jeden šťouchal a druhý kopáním odpovídal.

Roztomilý obrázek – první rodinná zábava  :-)

Výběr jména

Když už teď víme, že to bude kluk, začali jsme uvažovat o jménu.

Moje návrhy:
Daniel, David

To se moc nelíbilo Kocourovi.


Tak když se Kocour nemohl rozhodnout, dostal za úkol najít jméno sám.

A vymyslel.

Antonín 


A mně se hned zalíbilo.

Ano. Bude to tak.

První velký ultrazvuk

 Neskutečný zážitek! 

Už to byl opravdu človíček. Podrobně ho prohlíželi ze všech stran, měřili rozměry, jestli správně roste, jestli má všechny prstíky…

Viděli jsme srdíčko, játra, žaludek, vše normální.

Dokonce bylo vidět, jak oběma komorami protéká krev!

Byly vidět oči, nos, zívající pusinka, ručičky, kterými hýbal…

A viděli i to, že to je:

KLUK!!

Neskutečný zážitek – podruhé.

Zaplavila mě taková neskutečná vlna mateřské lásky, že jsem z toho byla úplně mimo.



První, co mi prolétlo hlavou bylo,: „miluju svoje dítě“

První pohyby!

Tak začátkem ledna to bylo jistojisté.

Skutečně se hýbal.

Bylo to hrozně zvláštní – hezky zvláštní.

Od té doby kopalo miminko celkem pravidelně, byť to bylo spíš takové šimrání.
Vtipná ale byla reakce Kocoura, když poprvé cítil pohyb on, přes břicho.

Přiložil ruku na břicho, chvíli čekal, a pak vykřiknul:

Ty vole! Ona (fazole) mě čutla! Dvakrát!

Ano, ještě pořád jsme miminku říkali Fazole. Ještě jsme nevěděli, jestli to bude holka nebo kluk.

Břicho rostlo...