Vlastně nic nového

Toníček dál přežívá ve svém světě mateřských prsou (zatímco já si připadám jak automat na mléko, který co hodinu až dvě vydává porci), spánku (ano, usíná pravidelně po krmení -na půl hodiny), křiku (to když má hlad nebo se nají a tlačí ho prdy). V mezičasech má pár minut tichého koukání, které ale není možné nijak zabavit, protože hračky jsou zatím out of scope a můj obličej vidí tak asi na 20 cm a jinak nevidí nic...

Od minulého příspěvku k žádnému extra pokroku nedošlo - teda když nepočítám delší a silnější řev při zavzdušněných střevech. Těm nakonec pomůže jenom rektální rourka. No dneska ráno mě po jejím použití pokřtil žlutým, vaječným gejzírem doslova od hlavy až k patě (obličej, tričko, tepláky, nohy, podlaha). No bájo.

No ale jsou i okamžiky, kdy je sladkej k sežrání. To mu pak všechno odpustím. Sice tyhle okamžiky obvykle trvají jen chvilku, ale daří se mi to vyfotit, tak se k nim můžu vracet...